Vítám vás u analýzy zápasu challengeru v Prostějově, ve kterém se utkají dva Argentinci – Lautaro Midón a Genaro Alberto Olivieri.

Midón si v prvním kole poradil s domácím Zdeňkem Kolářem ve dvou setech a ukázal velmi solidní pohyb i trpělivost ve výměnách. Předtím sice nestačil na Tsenga nebo Carballése Baenu, ale šlo o velmi kvalitní soupeře. Na antuce dlouhodobě potvrzuje svůj potenciál a herně jde stále nahoru.

Olivieri v prvním kole porazil Krumicha až po třech setech. Před Prostějovem sice zaznamenal cenné výhry nad Nardim nebo Ymerem, ale zároveň prohrál se Sakellaridisem. Dlouhodobě je jeho největším problémem určitá herní jednostrannost. Nemá výraznou zbraň, kterou by si pomohl v těžkých chvílích, servis není nijak dominantní a často se spoléhá pouze na pravidelnost od základní čáry.

Právě zde vidím výhodu Midóna. Ten je variabilnější, lépe mění rytmus výměn a dokáže soupeře dostávat mimo komfortní zónu. A přesně to je styl, který Oliverimu dlouhodobě nesedí (Krumich jej ve 2. setu výrazně přehrával právě variabilitou hry)

Největším argumentem jsou však vzájemné zápasy. Oba Argentinci se utkali už třikrát a pokaždé zvítězil Midón. Navíc naprosto jednoznačně, protože vede 3:0 na zápasy a 6:0 na sety. Poslední vzájemný duel odehráli letos v květnu v brazilském Santosu a Midón opět zvítězil 2:0. Už samotná skutečnost, že Olivieri proti němu za tři zápasy neuhrál ani jeden set, ukazuje, že mu tento soupeř nesedí. Midon má lepší vzájemnou bilanci, větší variabilitu hry a styl, který Oliverimu dlouhodobě dělá problémy. Midon měl navíc více času si odpočinout než Olivieri, který hrál velmi dlouhý 2 hodiny a 38 minut dlouhý zápas až do tři čtvrtě na pět.